1.

Když

slunce

zář

i

světlo

hvězd

hasne

nám,

hasne

nám,

tu

člověk

touží

ducha

vznést

vzhůru

tam,

vzhůru

tam,

kde

noci

nebude

již

víc,

nebeský

jas

ozáří

líc,

kde

půjde

nám

již

s

láskou

vstříc

Ježíš

sám,

Ježíš

sám.

2.

Když

kolem

nás

se

vzmáhá

hřích,

lest

a

klam,

lest

a

klam,

duch

rád

na

víry

perutích

vzlétá

tam,

vzlétá

tam,

kde

vane

mír

již

po

boji,

vždyť

nepřítele

odzbrojí

a

všechny

rány

zahojí

Ježíš

sám,

Ježíš

sám.

3.

Když

přítel

pozdrav

poslední

dává

nám,

dává

nám,

hledíme

okem

zroseným

k

nebi

tam,

k

nebi

tam,

kde

ztiší

Pán

již

smutku

vzdech,

dosažen

bude

spásy

břeh

a

setře

slzy

z

tváří

všech

Ježíš

sám,

Ježíš

sám.