Můj

Bože,

k

tobě

volám,

ztrácím

se

v

hlubinách,

kéž

zaslechneš

můj

nářek,

mou

duši

svírá

strach.

Přísně

když

budeš

soudit

hříchy

a

selhání

všech,

kteří

ve

tmách

bloudí,

z

nás

kdo

se

zachrání?

Lásku

a

odpuštění

v

tvém

soudu

nalézám,

můj

strach

se

v

úžas

mění,

v

nouzi

se

skláníš

k

nám.

Snad

víc

než

touží

strážní

zřít

světlo

v

temnotách,

tvé

slovo

očekávám,

v

něm

překročíš

můj

práh.

Vítejte

Boha

svého

k

záchraně

pozvaní,

zvát

chce

i

ztraceného,

zná

vzdor

i

reptání.

Stín

skutků

nerozvážných

svým

světlem

rozptýlí,

svou

mocí

doprovází

k

spáse

lid

zbloudilý.