Aadd2

Pane 

D

náš,

ó,

Pane

F#m

náš, jak

E

zvláštní

je

tvé

A

jméno.

Milost

D

tvá,

co

světu

F#m

dáš, padne

E

v úrodnou

A

zem.

Láska

D

tvá

se

rozlé

F#m

vá do 

E

srdcí

lidu

A

tvého.

Maje

D

stát,

v

němž

přebý

F#m

vá, s 

úctou

E

chválit

F#

chcem.

Dmaj7

Země i 

E

nebe

Dmaj7

zvěstují

E

tebe.

Dmaj7

Tvé dílo

F#m

spásy,

E

tvář

svou

zjev

A

nám.

Dmaj7

Čím, že 

je

E

člověk,

Dmaj7

že na něj

E

myslíš,

Dmaj7

že jej vy

F#m

slyšíš,

E

pak

už

není

víc

F#

sám.

Dmaj7

Je nejkrás

E

nější

Dmaj7

tvůj trůn

ne

E

beský,

Dmaj7

měsíc i 

F#m

hvězdy

E

ty tvoříš

A

sám.

Dmaj7

Když déšť

zemi

E

skrápí,

Dmaj7

příroda

E

celá

Dmaj7

svou velkou

F#m

krásou

E

chválu

ti

F#

vzdá.