Náš

Bože,

tobě

patří

chvála,

jásot

i

ztišení,

když

nasloucháš

všem

volajícím,

celému

stvoření.

Hříchy

a

vzpoury

znovu

vládnou

mým

skutkům

zmateným,

ztrácejí

sílu

před

tvou

tváří,

moc

tvým

odpuštěním.

Tvá

milost

vítá

vyvolené,

pozvané

do

tvých

bran.

Hojností

darů

ve

tvém

chrámě

stůl

bude

požehnán.

Tvé

mocné

činy

vzbudí

bázeň,

trůny

se

zachvějí,

dál

chceš

být

vládcem

pokolením,

národům

nadějí.

Výšiny

hor

sám

zdvíháš

vzhůru,

dno

moří

skryl

jsi

v

tmách.

Přívalům

vod

svět

zničit

bráníš,

žáru

vše

spálit

v

prach.

Tam,

kde

tvé

jitro

světlem

září,

soumrakem

tišíš

den,

tvých

divů

slávu

věrní

chválí,

tvým

žijí

pokojem.

Zem

navštívíš

svým

požehnáním,

z

potoků

dáváš

pít.

Stínem

chceš

chránit

vše,

co

klíčí,

pomáháš

růst

a

žít.

Léta

jsou

plná

štědré

péče,

dnům

svěříš

bohatství.

Chléb

z

rukou

tvých

se

stal

mou

písní,

spásou

i

radostí.