Ó

jak

nádherné

jsou

dny

v

Božím

království,

jsou

plné

zpívání,

radostných

slavností,

slabým

i

silným

se

tam

plní

dávný

sen,

kdy

Bůh

je

každému

z

věrných

svých

přítomen.

V

novém

Jeruzalémě

skončí

rozbroje,

plno

je

radosti,

dobra

i

pokoje,

jakoukoliv

představu

předčí

skutečnost,

že

je

tu

dobroty

a

lásky

víc

než

dost.

Jaký

je

to

Vládce,

ó

jaký

je

to

Král,

jenž

všechno

věrným

svým

z

milosti

daroval,

za

to

ať

jej

velebí

každý

služebník,

vyzná

mu

ze

srdce

úžas

a

vřelý

dík.

Pozvedněme

mysl

svou

vzhůru

k

nebesům,

hledejme

pokorně

ztracený

rodný

dům

a

po

dlouhé

pouti

z

nás

každý

možnost

má

vrátit

se

z

vyhnanství

do

Jeruzaléma.

Na

konci

všech

útrap

a

mnohých

soužení

Sión

se

vděčnými

písněmi

rozezní,

šťastnému

pak

zástupu

velkou

bude

ctí

děkovat

za

dary

přehojné

milosti.

Tam

už

bude

každý

den

krásnou

nedělí,

ve

které

společně

všichni

se

veselí,

ozvou

se

též

nesčetné

písně

radosti,

všude

se

blaženost

a

pokoj

rozhostí.

Buď

na

věky

věků

Bůh

slaven,

uctíván,

je

to

náš

Stvořitel,

je

to

náš

dobrý

Pán.

Jeho

Syn

nás

přišel

ze

smrti

zachránit,

Duch

svatý

kéž

nám

dá

do

srdcí

věčný

klid.