Bůh

je

můj

hrad

a

já

smím

brát

z

jeho

slov

povzbuzení,

Před

tváří

tvou

jdu

cestou

svou

ve

víře,

bez

vidění.

Slovo

pravdy

tvé

ať

navždy

mi

dává,

Bože,

sílu,

ať

v

úzkosti,

v

pochybnosti

neztratím

svoji

víru.

V

tvém

slovu

mám

zbraň

proti

tmám,

kde

jinde

bych

vzal

světlo?

Co

jiného

jména

tvého

k

oslavě

by

mne

vedlo?

Světlem

slova

mi

vždy

znova

cenu

spásy

zjevuješ

a

z

milosti

do

věčnosti

časností

mne

provést

chceš.

Nevěděl

bych,

že

smířit

hřích

v

tvé

věčné

radě

bylo,

kdyby

zvěst

tu

všemu

světu

tvé

slovo

nezjevilo.

Mé

srdce

již

pro

hříchu

tíž

nemusí

se

tě

báti,

vždyť

ty

mi

díš,

že

odpouštíš,

že

smím

tě

Otcem

zváti.

Ty

jsi

náš

hrad,

rač

ponechat

nám

světlo

slova

svého.

V

něm

naděje

i

spása

je,

dar

života

věčného.