Poupátko

smrtí

zlomené,

opouští

na

vždy

rodný

dům.

Zde

nerozvije

víc

se

květ,

však

ozdobí

kdys

Boží

trůn,

však

ozdobí

kdys

Boží

trůn.

Neplačte,

jak

by

nebylo

tu

více

pro

vás

naděje,

Pán

k

odpočinku

klade

je,

k

lepšímu

květu

chová

je,

k

lepšímu

květu

chová

je.

Ó,

vzmuž

se,

srdce,

v

naději

a

obrať

k

nebi

mysl

svou!

Tam

každou

bolest

zhojí

Pán

a

setře

každou

slzu

tvou,

a

setře

každou

slzu

tvou.

Tam

za

krátko

se

shledáme,

vždyť

den

se

rychle

blíží

nám,

kdy

Pán

své

dítky

zajaté,

k

životu,

k

slávě

vezme

sám,

k

životu,

k

slávě

vezme

sám.