V

samotě

úplné,

z

očí

mně

slzy

se

řinou,

každý

mě

opustil

a

cestu

zvolil

si

jinou.

Sama

jsem

zůstala,

nemám

sil

kupředu

jít,

chybí

mně

lásky

květ,

nemám

proč,

pro

koho

žít.

Procházím

městem

a

z

křiku

jsem

nemocná

celá,

v

tom

spatřím

věže,

tak

poprvé

jdu

do

kostela.

Uvnitř

je

lidí

pár,

jinak

však

ticho

a

klid,

sedám

si

mezi

ně,

bez

toho

nevím

kam

jít.

Najednou

začali

zpívat

a

hrát

o

tom,

že

Kristus

nám

z

lásky

se

dal,

touží

mě

přijmout.

Krista

chci

objevit,

toužím

ho

znát,

nelze

žít

bez

lásky,

budu

se

ptát,

kde

ji

mám

přijmout.

Vůbec

jsem

neznala

ten

příběh

matky

a

syna,

Kristus

mě

miloval,

krví

je

smyta

má

vina.

Vyléčil

duši

mou,

prostředník

je

každý

z

vás,

k

vašemu

zpěvu

se

přidává

dnes

i

můj

hlas.

Života

z

víry

se

nemusíš

bát,

Kristus

ti

lásku

svou

zatoužil

dát,

můžeš

ji

přijmout.

Vždyť

on

tě

miluje,

sám

se

ti

dal,

dřív

než

ses

narodil,

Bůh

už

tě

znal,

ty

ho

chceš

přijmout.