Ó

ujmi

ruku

moji

a

veď

mne

sám,

na

cestě

zde

a

v

boji

ať

neklesám!

Já

nevím

sobě

rady,

ó

Pane

můj,

ty

sám

mne

proveď

všady,

vždy

při

mně

stůj!

Na

milost

tvou

se

spouští

mé

srdce

již,

ty

rájem

veď

neb

pouští,

je

spokojíš.

U

noh

tvých

sedě,

Pane,

na

každý

den,

nechť

stane

se,

co

stane,

chci

věřit

jen.

Bychť

pak

i

nezřel

rámě,

jímž

Pán

mne

ved,

vím

přec,

že

nenechá

mě,

že

kráčím

vpřed.

Ó

veď

mne

tedy,

Pane,

ó

veď

mne

sám,

až

tam

má

noha

stane,

kde

zaplesám.