Ó,

Pane

skloň

se

k

ubohému

a

zvedni

srdce

ztrápené,

jež

přiviň

k

svému

laskavému

a

napoj

z

žití

pramene.

Já

schopen

byl

jen

hříchu,

pádu,

svod

číhal

na

mne

ze

všech

stran.

V

pocitu

viny

čelo

kladu

do

prachu

jako

publikán.

Když

zhasly

všecky

hvězdy

klamné

za

noci

v

branách

hrobových,

Ty

v

oběť

dal

jsi

život

za

mne,

na

sebe

vzals

můj

těžký

hřích.

Krev

tvá,

tvé

přehluboké

rány

jsou

schránou

mojí

jedině!

A

otevřou

mi

nebes

brány

z

milosti

v

smrti

hodině.

Ó,

Pane,

přijmi

oběť

chvály

za

dary,

které

z

milosti

jsme

ze

tvé

štědré

ruky

vzali

nad

pomyšlení,

v

hojnosti!

Tvá

láska

věčná,

nevýslovná,

je

jako

mořské

hlubiny,

jí

v

světě

nic

se

nevyrovná,

můj

Bože,

v

moci

jediný!