Náš

život

jako

letní

den,

má

stín

i

slunce

jas,

než

v

krátce

zmizí

jako

sen

a

nevrátí

se

zas.

Jako

sen

pomijí

čas,

kterým

Pán

daří

nás,

zvadlý

květ

ku

večeru

ráno

měl

svou

nádheru.

Však

tato

žití

chvilenka

je

drahý

spásy

den,

v

němž

rozséváme

semínka

pro

nekonečnou

žeň.

Nuž

pracuj

každý

za

rána,

neskládej

ruce

v

klín,

by

práce

byla

zdoálána,

než

přijde

smrti

stín.

Jak

šťasten,

kdo

svůj

práce

čas

zde

věrně

naplní,

jej

přivítá

pak

nebes

jas

a

věčné

spasení