Mámo

řekni,

co

to

máš,

jakou

knížku

v

rukách

máš,

černej

obal

s

křížkem

v

dlaních

schováváš.

Řekni

proč

s

ní

chodíš

spát,

chci

to

tajemství

tvé

znát,

dospělý

jsem,

už

nemusíš

se

bát.

Zákon

dnů,

co

kolem

nás

dával

svět

a

dával

čas,

Bible

skrývá

to,

co

měl

by

nosit

den.

Zanechává

Ti

v

duši

pláč,

proč

to

všechno

je

a

nač,

pomáhá,

když

na

dně

zmírá

touhy

sen.

Staré

listy

otvírám,

čtu

si

slova,

vždyť

je

znám,

kdo

to

napsal,

řekni

mámo,

kdo

to

psal.

Ten

nás

musel

dobře

znát,

život

žil

snad

tisíckrát,

zas

ji

schovej,

mámo,

každej

by

se

smál.

Zákon

dnů,

co

kolem

nás

dával

svět

a

dával

čas,

Bible

skrývá

to,

co

měl

by

nosit

den.

Zanechává

Ti

v

duši

pláč,

proč

to

všechno

je

a

nač,

pomáhá,

když

na

dně

zmírá

touhy

sen.

I

kdyby

se

mi,

kdaždej

smál,

nemám

já

se

čeho

bát,

tahle

kniha

prostě

nedá

už

mi

spát.

A

tak

lidem

vyprávím

tu

zvláštní

radost

roznáším

a

kdo

má

srdce

ten

přestává

se

smát.

Zákon

dnů,

co

kolem

nás

dával

svět

a

dával

čas,

Bible

skrývá

to,

co

měl

by

nosit

den.

Zanechává

Ti

v

duši

pláč,

proč

to

všechno

je

a

nač,

pomáhá,

když

na

dně

zmírá

touhy

sen.