Dáváš

milost

svou

pouštím

i

pustinám,

když

dovolíš,

aby

pramenem,

co

v

nitru

skrývají,

spálenou

smyly

zem.

Dej,

Pane,

milost

svou

i

nám.

Zámky

spoutaných

tvá

ruka

odmyká,

tvář

rozjasní

se,

když

vejdeš

tam,

kde

slzy

stékají,

ať

tvé

světlo

proniká.

Dej,

Pane,

milost

svou

i

nám.

Svou

milostí

a

svým

pohledem

pronikáš

tmou,

v

níž

se

ukrývám,

řekni

slovo

jen,

do

duší

přijde

den.

Dej,

Pane,

milost

svou

i

nám.