Jazyk

je

malý,

však

chlubí

se

stále,

jak

oheň

v

lese

pálí,

tak

pomlouvá

dále

a

život

ničí.

Vichřicí

velkou

jsou

hnány

i

lodi,

a

přece

je

kormidlo

maličké

řídí,

kam

námořník

chce.

Jazyk

je

zlo,

které

pokoj

si

nedá,

a

výmluvy,

pomluvy

stále

jen

hledá,

kde

jen

se

to

dá.

Zvířata,

ptáci

i

ryby

i

plazy,

ti

mohou

být

člověkem

zkroceni,

jen

jazyk,

ten

ne!

Jazyk

ten

chválí

i

proklíná

lidi

a

přitom

se

za

svoje

řeči

nestydí

a

mele

si

svou.

Dokonalý

je,

kdo

tělo

své

střeží,

a

hlavně,

kdo

jazyk

svůj

na

uzdě

drží

a

ovládá

se.