Radostnou

píseň

Boží

lid

dnes

o

Anežce

zpívá,

k

studánce

její

spěchá

pít

kde

prýští

voda

živá.

Darů

a

milostí

načerpá

v

hojnosti,

kdo

s

důvěrou

ji

vzývá.

Synovec

z

rodu

Přemysla,

král

železný

a

zlatý,

není

tak

silný

jako

ta,

jež

žije

život

svatý.

Mocnější

králů

Král

ženichem

jí

se

stal,

v

plášť

chudoby

ji

šatí.

Již

jako

on

jdeš

mezi

lid,

lid

nemocný

a

prostý,

chléb

dáváš

ústům,

srdcím

klid,

nejchudší

tvůj

stůl

hostí.

Službou

a

zbožností

přes

temné

propasti

své

doby

stavíš

mosty.

Tvůj

klášter

jméno

Františka

již

po

staletí

nosí.

Tam

dodnes

sestra

Anežka

bdí

s

námi,

Krista

prosí

za

církev,

za

národ,

za

svěží

květ

a

plod,

za

vláhu

božské

rosy.

Anežko,

sestro,

nauč

nás,

jak

láskou

hojit

rány,

proměnit

svého

žití

čas

v

světlo

a

požehnání,

jímž

Boží

království

dorůstá

k

plnosti.

Na

cestě

té

buď

s

námi!