Pějme

píseň

o

Hedvice,

Kristu

vroucně

děkujíce

za

milosti,

jimiž

zdobí

v

nebi

služebnici

svoji.

Na

knížecím

dvoře

žila,

v

pokoře

se

osvědčila.

Koruna

jí

zdobí

hlavu,

ona

však

odmítá

slávu.

Po

Kristu

jen

srdce

prahne,

v

ticho

klášterní

ji

táhne,

věrná

Boží

služebnice

z

trůnu

spěje

do

Třebnice.

Odkládá

své

drahé

skvosty,

volí

chudobu

a

posty,

hojí

nemoci

a

bídu,

Kristu

slouží

v

chudém

lidu.

Po

vítězném

zdejším

boji

koruna

ji

zdobí

dvojí,

za

svůj

lid

u

Boha

prosí,

za

vláhu

nebeské

rosy.

Pro

čas

dnešní

i

budoucí

pomoz

nám

tvá

prosba

vroucí,

ať

se

čest

a

sláva

Boží

v

našich

krajích

hojně

množí.

Ať

jsme

v

církvi

na

svém

místě,

ať

je

naše

srdce

čisté,

odstraň

nenávist

a

pýchu,

zdroj

a

původ

našich

hříchů.

Dokud

srdce

v

těle

bije,

ať

jen

Kristu

věrně

žije,

po

smrti

pak

nebes

Králi

s

tebou

pěje

píseň

chvály.