Chval,

má

duše,

Hospodina,

dokud

živ

jsem,

chválit

chci.

Zpívat

žalmy

upomíná

sám

dech

ještě

živoucí.

V

syny

lidské

nedoufám,

jejich

myšlení

je

klam.

Blažen,

jehož

pomocníkem

je

Bůh

silný

Jákobův,

skládá

naději

vždy

s

díkem

v

Hospodinu,

strážci

smluv.

Svět

on

stvořil

daleký,

pravdy

dbá

až

na

věky.

Činí

soud,

kde

útisk

svírá,

vězně

vysvobozuje,

oči

slepých

otevírá,

spravednost

on

miluje.

Dává

chléb

zde

lačnícím,

slzy

stírá

plačícím.

Bezbožných

krok

couvne

zase,

své

poutníky

Bůh

zve

dál,

sirotků,

vdov

ujímá

se.

Hospodin

na

věky

Král

od

národu

v

pronárod,

Sión

v

Bohu

má

svůj

zrod.