K

jednomu

se

chceme

znáti,

jenž

ráčil

sebe

za

nás

dáti

a

nás

si

koupil

krví

svou.

Svými

srdci,

svými

těly

chcem

patřit

Tobě,

Spasiteli,

a

šťastně

klesnout

v

náruč

tvou.

Svým

vlastnictvím

nás

čiň

a

k

tvému

srdci

viň

nás,

dítky

své;

svůj

obličej

nám

neskrývej

a

milosti

své

hojně

přej!

Ne

my

vyvolili

Tebe,

Ty

jsi

ze

svého

ráčil

nebe

v

své

království

nás

dříve

zvát.

Slabou

máme,

malou

sílu

a

neschopni

jsme

k

tvému

dílu,

/

když

neráčil

bys

síly

dát.

Nuž,

pýchu

všecku

mař

a

pokorou

nás

dař

pro

nebe

své!

Sláb,

kdo

je

zde,

za

Tebou

jde

a

pro

Tebe

rád

snese

vše.

Jezu,

věčné

slávy

Králi,

žeň

mnohá,

dav

však

ženců

malý,

tak,

vyšli

zástup

svědků

svých!

Také

nás

rač

poslat

zváti,

ať

mnozí

se

již

mohou

bráti

tam

k

svatbě

tvojí

v

nebesích.

Je

šťasten,

koho

sám

jsi

ve

svůj

pozval

chrám,

v

království

své!

Tam

věčný

klid;

tam

bude

mít

jen

věčné

veselí

tvůj

lid.

Hleď,

co

tvých

tu

miliónů

dlí

v

smrti

stínu,

v

hříchu

stonu

a

tvojí

nezná

blízkosti!

Tisíce

let

nezasvitlo

jim

pravdy

tvojí

jasné

světlo,

ni

jitřní

hvězda

milosti.

tvé

spravedlnosti

jas

nechť

vzejde,

již

je

čas;

ó,

přijdi

již!

Nás

táhni

sám

svým

ku

branám

a

jednou

otevři

je

nám!

Tvoji

lásku,

tvoje

rány,

jež

pro

nás

byly

Tobě

dány,

tvou

věrnost

v

světa

údolí

chceme

duším

hlásat

stále

a

k

tvému

kříži

vodit

dále,

až

srdce

jejich

povolí.

Tvých

slov

moc

veliká

svým

ostřím

proniká

zde

celý

svět.

Již

ze

všech

stran

je

zotvírán

tvůj

blahý

ráj

nám

dokořán.

Spasiteli,

tvé

se

plány

vždy

skutkem

dějí

nečekány.

Co

jsme

my

lidé

před

Tebou?

Ty

nás

chráníš

v

boji

litém,

svým

přikrývaje

věrně

štítem,

my

důvěřujem

v

pomoc

tvou.

Tvé

malé

zrno

přec

jen

vzejde

nakonec

v

překrásný

strom,

jenž

štěpován

a

pěstován

ozdobí

posléz

světa

lán.