Kriste,

rozkoši

andělská,

pokrme

nebeský,

tebe

žádá

mysl

lidská,

srdce,

síly

všecky.

Nad

tebe

nic

vzácnějšího,

nic

není

tebe

sladšího,

nic

není

lepšího.

Nemůže

obsáhnout

tebe

svět

svou

širokostí,

tys

však

z

lásky

k

nám

skryl

sebe

v

maličké

svátosti.

Ó

milování

úžasné,

dobrodiní

nevídané,

dříve

neslýchané.

Před

časy

tebe

plénkami

Matka

obvinula,

teď

láska

pod

způsobami

chleba,

vína

skryla.

Hle,

tak

si

nás

zamiloval,

že

ses

nám

sám

za

pokrm

dal.

Kdo

se

toho

nadál?

Ve

svátosti

je

tělo

tvé

i

tvá

krev

předrahá,

tu

sjednocení

předivné

člověka

a

Boha.

Co

nevidím,

tomu

věřím,

neb

žes

tu

můj

Pán

a

Bůh

vím,

a

proto

tě

zde

ctím.

Popřej

nám,

Ježíši

milý,

své

božské

milosti,

abychom

tě

vroucně

ctili

v

oltářní

svátosti.

Tebe

teď

ctíme

skrytého,

ať

tě

spatříme

slavného

v

slávě

Otce

tvého!