Vzdálený

útes

v

moři

sám

tu

stál,

jen

vodní

příval

se

k

němu

vracel

dál,

znal

pokoj

nocí

i

bouře

temných

dnů,

hněv

když

vlnami

zmítal,

on

se

nepohnul.

Když

se

rodilo

moře,

krásný

úděl

na

něho

zbyl,

dávat

šanci

slabým

na

něj

slétnout

znovu

nabrat

sil.

Zlé

umí

být

moře,

když

bije

do

tvých

ran,

když

tupí

tvé

paže,

rozepjaté

do

všech

stran.

Vody

se

vrací

a

zase

mění

tvář,

důvěru

ztrácí,

kdo

přestal

držet

stráž.

Když

se

rodilo

moře,

krásný

úděl

na

něho

zbyl,

dávat

šanci

slabým

na

něj

slétnout

znovu

nabrat

sil.

Vzdálený

útes

pozoroval

svět,

jak

dobrý

přítel

vždy

o

něco

byl

vpřed.

Rozdával

život,

když

v

křídlech

není

sil,

stačil

jen

dotek

a

všechno

pochopil.

Když

se

rodilo

moře,

krásný

úděl

na

něho

zbyl,

dávat

šanci

slabým

na

něj

slétnout

znovu

nabrat

sil.