D

Křišťálem,

co

G

rozlévá

se,

Em

hladina

sví

A

tí,

svět

D

věcí

dřív

tak

G

významných

pryč

Em

náhle

se

ří

A

tí,

už

F

nechybí

nic

Dm

z toho,

co

dří

A#

v jsi

chtěl

C

mít,

vždyť

jen

kdo

D

v dlani

své

nic

G

nesvírá,

se

Em

mů

F#m

že 

G

sklonit

a

pí

D

t.

D

Na kolenou

G

před

studnou,

když

Em

hlava

se

sklá

A

ní,

rty

D

touží

kapek

G

dotknout

se,

co

Em

je popohá

A

ní?

Co

F

oči

touží

Dm

vidět,

když

A#

žár osle

C

pí?

A

kdo

zná

D

tajemnství,

proč

G

všední

věc

se

Em

stá

F#m

vá 

G

lékem,

kdo

v

D

í.

D

Jen

kdo

se

F#m

skloní,

ten

s

G

ílu

zí

A

ská

D

vá.

F#m

Hm

G

Kdo

D

sám

sebe

F#m

vzdá se,

ten

s

G

ílu

zí

A

ská

D

vá,

F#m

Hm

G

kdo

D

pýchu

svou

F#m

ztratí,

ten

s

G

ílu

zí

A

ská

D

vá,

F#m

Hm

G

kdo

D

svého

nic

F#m

nemá,

ten

s

G

ílu

zí

A

ská

D

vá.

F#m

Hm

G