Kristus

žije,

světlo

mé,

žije

Kristus

má

naděje,

ač

i

zhyne

tělo

mé,

jednou

však

duch

se

zaskvěje

tam,

kde

smrti

víc

není,

kde

kvete

mé

spasení.

Ač

těžké

často

břímě

klade

na

náš

život

časný,

však

že

čeká,

to

víme,

na

nás

za

hrobem

los

krásný;

neb

tvé

vzkříšení,

Kriste,

pravdu

tu

tvrdí

jistě.

Mnohokráte

padáme,

křehcí

jsouc,

do

hříchů,

zlosti;

proto

k

Tobě

voláme:

probuď

k

víře

z

své

milosti,

ať

když

tělo

hrob

skryje,

duch

s

Tebou

věčně

žije!

Sláva

Ti,

Hospodine,

žes

oslavil

Syna

svého,

že

nad

to

své

rodině

dals

heslo

žití

věčného,

Tobě

buď

vděčnost

pravá,

Tobě

buď

věčná

sláva!