Kdo

mě

z

pout

mých

ven

vyvodí,

kdo

ta

pouta

odstraní,

jenom

láska

vysvobodí

láska

bázeň

vyhání.

Být

jak

strom

co,

plody

nese,

nejen

listí

pro

krásu,

být

jak

strom,

co

neohne

se,

nebojí

se

nečasu.

Být

jak

dům

na

skále

pevné,

jako

maják

na

moři,

s

kterým

ani

příval

nehne,

když

se

na

něj

oboří.

Pramen

žití

někde

najít,

neznat,

co

je

únava,

třeba

sám

dál

pravdu

hájit,

i

když

právě

prohrává.

Kdybych

pronik

do

atomu,

kdybych

lítal

na

Měsíc,

jako

anděl

mluvil

k

tomu,

lásku

neměl,

nejsem

nic.

Kdo

mě

z

pout

mých...