Ó

Panno

líbezná,

ty

Máti

Kristova,

jak

šťasten,

kdo

tě

zná

a

v

srdci

zachová!

Tys

oblažila

širý

svět

jak

libovonný

jarní

květ,

jak

zora

růžová.

Ó,

dej

nám

lásku

svou,

dej

světlo

v

temnotách

a

vzácnou

přímluvou

buď

štědrá

v

potřebách!

Tvá

prosba

každé

soužení

kéž

v

úsměvy

nám

promění

a

z

duše

sejme

strach.

Když

ďábel

úskokem

tvé

děti

hledí

svést,

by

v

pekle

hlubokém

s

ním

nesly

věčný

trest,

tu

rychle

zaplaš

hříchu

mrak

a

slábnoucí

náš

upři

zrak

v

kraj

za

oponou

hvězd.

Když

s

tváří

hrozivou

smrt

stane

před

námi

a

děsnou

mocí

svou

zrak

i

sluch

omámí,

v

tu

těžkou

chvíli

při

nás

stůj

a

s

anděly

nám

ulehčuj

krok

ve

kraj

neznámý.

Až

skončen

bude

boj

a

počne

Boží

soud,

své

děti

s

Bohem

spoj

a

ukaž

krve

proud,

jenž

v

mukách

prolil

jeho

Syn,

by

zbavil

lidstvo

hříšných

vin

a

tvrdých

ďábla

pout.

Pak,

Matko,

laskavě

nás

uveď

v

onen

stan,

kde

v

božské

oslavě

dlí

Syn

tvůj,

Kristus

Pán,

kde

chvály

Bohočlověku

věk

nekonečný

do

věků

smí

zpívat

nebešťan!