Den

odchází

tiše,

zní

jen

větví

šum,

zrak

pozvedám

výše,

výš,

až

k

nebesům.

Klid,

je

chvíle

svatá,

skví

se

luny

tvář,

v

tmách

se

třpytí

zlatá

hvězd

vznešená

zář.

Jak

posvátná

chvíle,

jak

velebný

čas.

Vše

tichounce,

mile

zve

k

modlitbě

nás.

Níž

čelo

se

sklání,

chví

v

úctě

se

duch,

svou

přesvatou

dlaní

sám

všem

žehná

Bůh.