Má

duše,

Pána

svého

chval,

vzdej

jemu

děkování,

svou

péči

všechnu

naň

uval,

v

něm

slož

celé

doufání.

Onť

má

dost

cest,

plný

svět

jest

divné

jeho

moudrosti,

jak

on

ráčí,

tak

vše

kráčí

kvůli

jeho

mocnosti.

O

čemž

tobě,

Bože,

nyní

můj

chce

jazyk

zpívati,

tvá

přemnohá

dobrodiní

s

vděčností

vyznávati.

Nebs

mi

toho

činil

mnoho,

což

důkazem

tvé

lásky

bylo

při

mně,

což

upřímně

hlásat

chci

z

každé

částky.

Ač

pak

často

já

též

klesám,

prach

jsa

a

popel

bídný,

však

ty

pozdvihuješ

mne

sám,

mé

jsa

mdlobě

pomocný.

Hříchy

snímáš,

špínu

smýváš

krví

Syna

milého,

tos

mi

svědčil

i

zpečetil

často

svátostí

jeho.

Však

když

jsem

v

úzkostech

býval,

nevěda

kam

se

díti,

jen

tebe

srdcem

jsem

vzýval,

tys

mi

pomocník

býti

ráčil

cele,

protož

směle,

Otče

můj,

v

tebe

doufám,

mne

provázej,

děj

se

co

děj,

já

v

naději

nezoufám.