Když

ráno

slunce

vzchází

nad

hory

červánků,

do

modra

doprovází

je

píseň

skřivánků.

A

všechno

kolem

zpívá

též

a

díky

Tvůrci

vzdává,

i

rosa,

která

spává

ve

vůni

heřmánku.

Svou

líbezností

chválí

jej

květů

na

tisíc,

i

pramen,

který

v

dáli

jde

mořské

vlně

vstříc.

On

dává

v

moudrém

řádu

žít

svým

dětem

bez

přestání,

sám

žehná

jim

a

chrání

vždy

dílo

rukou

svých.

Však

nejvíc

Pán

Bůh

péči

má

o

nás

laskavou

a

chrání,

vede,

léčí

přesvatou

rukou

svou.

A

jako

slunce,

pták

i

květ

jej

krásou

svojí

chválí,

chceme

mu

i

my

malí

vzdát

chválu

jásavou.