Klaním

se

ti

vroucně,

skrytý

Bože

náš,

/

jenž

tu

ve

svátosti

sebe

ukrýváš.

/

Tobě

srdcem

svým

se

zcela

poddávám,

/

před

tebou

svou

slabost,

Bože,

vyznávám.

Zrakem,

hmatem,

chutí

tebe

nevnímám,

/

a

jen

sluchem

svým

tě

jistě

poznávám.

/

Věřím

vše,

co

hlásal

světu

Kristus

Pán,

/

v

něm

je

základ

pravdy

lidstvu

všemu

dán.

Na

kříži

jsi

tajil

jenom

božství

své,

/

zde

je

také

skryto

člověčenství

tvé.

/

V

obojí

však

věřím

celým

srdcem

svým,

/

o

milost

tě

prosím

s

lotrem

kajícím.

Rány

tvé

jak

Tomáš

vidět

nežádám;

/

že

jsi

Pán

a

Bůh

můj,

vroucně

vyznávám.

/

Rač

mé

chabé

víře

větší

sílu

dát,

/

více

v

tebe

doufat,

víc

tě

milovat.

Plode

smrti

Páně,

Chlebe

života,

/

v

němž

se

lidem

dává

Boží

dobrota,

/

dej

mé

duši

stále

jenom

z

tebe

žít,

/

v

tobě

Boží

lásku

rozjímat

a

ctít.

Dobrý

Pelikáne,

Jezu,

Pane

můj,

/

krví

svou

nás

hříšné

z

hříchů

očisťuj,

/

vždyť

jediná

krůpěj

její

stačila,

/

aby

všeho

světa

viny

obmyla.

Rač,

ó

Jezu

Kriste,

jenž

jsi

nám

zde

skryt,

/

srdci

toužícímu

touhu

vyplnit,

/

abych,

jak

zde

hledím

s

vírou

na

oltář,

/

v

nebesích

tě

jednou

spatřil

tváří

v

tvář.

/

Amen.