1.

Jak

vzácná

milost,

Pane

můj,

že

s

Tebou

mohu

jít.

Já

v

bídě

zmíral,

teď

jsem

Tvůj

a

vírou

smím

Tě

zřít.

2.

Mou

úzkost

mírní

milost

Tvá,

před

ní

se

ztrácí

strach,

můj

život

opět

smysl

má,

vždyť

sám

jsi

světlem

v

tmách.

3.

Když

bouře

zmítá

nitrem

mým,

duch

hříchem

rozerván,

je

milost

lanem

záchranným,

jsem

k

Tobě

připoután.

4.

I

kdybych

směl

zde

v

slávě

žít

a

jako

slunce

plál,

jen

milost

Tvou

chci

velebit,

Ty

milosti

jsi

Král.