Z

úst

mých

zpěv,

dík

a

chvála

vždy

Pánu

budou

znít.

Krále

mocného

vzývat

chci

s

dobrořečením.

Jásat

před

tváří

tvou,

chlubit

se

skutky

tvými

chci

spolu

s

pokornými,

tvé

jméno,

Bože,

oslavím,

tvé

jméno

oslavím.

S

vírou

hledal

jsem

Pána,

mé

prosby

přijímal,

v

bouřích

odvrátil

zkázu,

vše,

čeho

jsem

se

bál.

Bránit

spěchá

lid

svůj,

naslouchá

volajícím,

s

nadějí

vzhlížejícím,

jim

v

úzkostech

se

spásou

stal,

jim

záchranou

se

stal.

Vstaň,

pojď,

poznáš

v

tu

chvíli,

jak

dobrý

je

tvůj

Pán.

Ten,

kdo

přichází

v

bázni,

dál

k

radosti

je

zván.

V

prázdných

rukou

smí

nést

vždy

hojnost

požehnání.

Kdo

zná

jen

vlastní

přání,

sám

s

pýchou

v

nouzi

zůstává,

sám

v

nouzi

zůstává.

Jak

jen

těšit

se

zrána

na

každý

nový

den?

Jak

jen

prožít

i

zítřek

milostí

provázen?

Vzdej

se

slov

záludných!

Odmítej

sloužit

zlému.

Nes

bratru

potřebnému

lásku

a

pomoc

s

pokojem,

svou

lásku

s

pokojem.

Tvář

svou

k

věrným

a

moudrým

obrací

Hospodin.

Spásnou

mocí

je

blízko

všem

v

srdci

zkroušeným.

Vzpurní

slyší

však

soud:

„Zničíš

se

vlastním

hříchem!

Kdo

mým

je

služebníkem,

smí

znovu

žít

s

odpuštěním,

smí

žít

s

odpuštěním.“