Stála

Matka

litující,

u

dřeva

kříže

plačící,

/:

když

pněl

na

něm

Kristus

Pán.

:/

Pros

za

nás,

Matko

milosti,

ať

krev

Syna,

tvé

žalosti,

/:na

nás

nejsou

ztraceny

:/

Jejížto

srdce

žalostné,

zarmoucené

a

bolestné

/:

prorazil

meč

z

obou

stran.

:/

(R:)

Ó,

jak

smutná

a

žalostná

byla

ta

Matka

milostná

/:

pro

Syna

jediného.

:/

(R:)

Což

kvílela

a

želela

všetrnoucí,

když

viděla

/:

muky

Synáčka

svého.

:/

(R:)

Když

zde

v

světě

tělo

zhyne,

duše

z

něho

se

vyvine.

/:

Dej,

by

šla

do

radosti.

:/

(R:)