Spí,

vždyť

jenom

spí,

neplačte,

spí

to

dcera

tvá,

ó,

Pane,

sní,

že

přijdeš

k

ní

a

vkrásném

dni

zas

bude

žít.

Zástupy

plaček

a

černých

rytířů,

dům

plný

zcela,

zříš

je

z

vikýřů.

Pláčou

tam

žalem,

či

snad

radostí?

Lásce

je

konec.

Vítej

žalosti.

Spí,

vždyť

jenom

spí,

neplačte,

spí

to

dcera

tvá,

ó,

Pane,

sní,

že

přijdeš

k

ní

a

vkrásném

dni

zas

bude

žít.

Tvé

slovo,

Pane,

když

začalo

znít,

stíny

všech

plaček

chtělo

zaplašit.

Dům

plný

strachu

začal

v

bouři

řvát,

smích

černých

mágů

dopřál

smrti

vát.

Spí,

vždyť

jenom

spí,

neplačte,

spí

to

dcera

tvá,

ó,

Pane,

sní,

že

přijdeš

k

ní

a

vkrásném

dni

zas

bude

žít.

Vítězství

v

bouři

patří

tobě

jen,

mágy

a

plačky

sáms

vykázal

ven.

Nádherné

ticho

zázrak

provází,

vstává

tvá

dcera

ze

svých

nesnází.

V

úděsném

domě

bydlí

dnes

tvůj

lid,

víru

už

ztrácí,

že

snad

bude

žít.

Nás,

Pane,

potěš,

vyžeň

plačky

ven,

přízraky

zažeň,

probuď

nový

den.