A

Tvým

jménem

zvoní

déšť,

F#m

když zavlažuje

zem,

když

D

rozvine

se

krásný

květ

v

ten

A

nejsmutnější

E7

den.

A

Zpívá

si

vítr,

co

F#m

procestoval

zem,

že

D

člověk

dál

hloupě

jen

na

E

sebe

spoléhá.

Mar

D

ia,

velká

jsi

E

tím,

že

C#m

Pánu srdce

jsi

F#m

dala,

jsi

D

krásná,

E

Mari

D

a na

každém

E

kroku

mých

C#m

cest

oči

tvé

F#m

hledí

na

mě

D

z hvězd,

jsi

E7

tichá.

A

Otevíráš

náruč

svou,

kdo

F#m

k tobě

přichází.

U

D

kazuješ,

jak

být

milován

A

Bohem

nejvy

E7

šším.

A

Ty jsi

dala

Bohu

sebe,

F#m

však on

se

postará,

kdo

D

k lásce

hluchý

není,

E

ten

nejvíc

dostává.

Královna

A

má.

F

Em

A