Jen

jesličky

chudé

Mu

za

lůžko

jsou,

v

nich

Kristus

Pán

položit

měl

hlavu

svou,

a

z

oblohy

hvězdy

Mu

svítily

v

tvář,

kde

na

seně

ležel,

tam

skvěla

se

zář.

Jen

ve

stáji

prosté

byl

děťátka

byt,

jen

v

chudobě

zvolil

Pán

na

světě

žít,

by

k

bídným

se

skláněl,

je

k

sobě

vždy

zval

a

do

svojí

slávy

si

jednou

je

vzal.

Buď

se

mnou,

můj

Pane,

mne

laskavě

braň

a

od

všeho

zlého

mne

mocí

svou

chraň.

Buď

přítelem

věrným

tu

dětičkám

všem

a

do

slávy

svojí

si

všechny

nás

vem.