Ó

město

Boží,

ty

jsi

štít,

hráz

mocná

ze

všech

stran.

Přemnohý

proudí

Boží

lid

do

tvých

se

ukrýt

bran.

Tvé

slovo

čisté

skrápí

nás

jak

rosa

napořád.

Tvá

říše

zkvétá

zas

a

zas

v

lásky

i

pravdy

sad.

Jak

oheň

září

noční

tmou

a

nic

mu

nezbrání,

tak

tvoje

věže

výš

se

pnou,

když

bývá

svítání.

Co

zmůže

bouřné

vanutí,

proč

vzteků

vln

se

bát

?

Na

skále

věků

bez

hnutí

smí

město

Boží

stát.