Kristus,

příklad

pokory,

náš

Pán

milostivý,

Otce

svého

Syn

milý

a

jednorozený,

pro

hříšného

člověka

ráčil

býti

chudý

a

byl

na

tomto

světě

velmi

ponížený.

V

chudé

chýši

pastýřské

se

z

Panny

narodil,

celý

život

v

chudobě

a

v

strasti

mnohé

žil.

V

cizím

kraji

matička

jej

milá

skrývala,

bezživotí

dítěte

když

zloba

hledala.

Na

poušti

byl

pokoušen

a

od

svých

nepoznán,

pohaněn

a

opuštěn

a

v

ruce

hříšných

dán.

Vše

to

z

lásky

k

člověku

zde

v

světě

podstoupil,

Otce

svého

poslušný

až

k

smrti

kříže

byl.

Zimu,

horko,

žízeň,

hlad,

všechnu

lidskou

bolest

on

přijal

za

Adama,

trpěl

tak

jeho

trest.

V

potu

tváře,

v

soužení,

v

slzách

jest

pracoval

a

tak

věčného

chleba

svým

synům

dobýval.

S

pláčem

ovci

hledaje,

která

se

ztratila,

když

našel,

ji

s

milostí

vzal

na

svá

ramena.

Dobrý

pastýř,

svým

ovcím

on

věčný

pokrm

dal

a

za

své

stádo

milé

sám

se

na

smrt

vydal.

S

křížem

svým

dobrovolně

se

k

oběti

bere.

Tak

vezmi

i

ty

svůj

kříž

a

zapři

sám

sebe;

jako

Kristus

trpěl

rád,

nežádal

shovění

od

Boha

Otce

svého

pro

naše

spasení.

Jezu

Kriste,

síly

dej,

ať

tobě

stačíme,

trpělivě

s

křížem

svým

tvou

cestou

kráčíme

v

nebes

věčnou

blaženost,

kde

sídlo

svoje

máš

a

tam

s

Otcem

od

věků

vždy

v

slávě

přebýváš.