Svou

naději

jsem

vkládal

jen

v

Boha

samého,

Pán

vyslyšel

můj

nářek,

hlas

poníženého.

Záchranou

stal

se

v

nouzi,

v

zoufalství

bezedném,

mé

nohy

klesající

vrátil

na

pevnou

zem.

Píseň

dal

němým

ústům,

zpěv

chválou

zářící,

v

něm

zní

teď

dobrá

zpráva

všem

pochybujícím.

Zázraky,

pomoc,

spásu

chci

hlásat

ztraceným,

úmysly

neslýchané

s

nehodným

stvořením.

V

Pánu

kdo

našel

víru,

své

pevné

doufání,

lžím,

bludům

nepodléhá,

modlám

se

neklaní.

Ten,

kdo

před

Božím

dílem

v

úžasu

zůstal

stát,

smí

nové

požehnání

s

milostí

přijímat.

Záplavu

prázdných

frází,

obětí

falešných,

víc

nechceš,

Bože,

slýchat,

vždyť

neskryjí

můj

hřích.

Mým

očím

hledajícím

sám

dáváš

vidět

dál,

tvé

divy

nespočítám,

vše,

co

jsi

vykonal.