Ave

Maria.

Ave

Maria.

Ave

Maria.

Maria

stojíš

pod

křížem,

na

kterém

je

zkrvavělý,

zbičovaný,

potupený

Syn

tvůj.

Maria,

ty

stále

věříš,

nikdo

z

lidí

nerozumí,

stojíš

tam,

kde

dotrpěl

Syn

tvůj.

Z

kříže

sňali

Syna

tvého,

zmučeného,

krvavého,

krásy

ani

podoby

nemá.

Ty

ho

v

klíně

s

láskou

držíš,

s

láskou

Matky

Syna

hýčkáš,

nestydíš

se,

že

je

to

Syn

tvůj.

Slyšelas,

jak

z

kříže

volal,

ta

slova

nezapomínáš,

za

Matku

tě

v

Janovi

nám

dal.

Budeš

Matkou

lidu

jeho,

často

velmi

nevěrného,

víš,

že

v

tom

všem

rány

Syna

jsou.

Tak,

jak

svého

Syna

držíš,

od

jeho

ran

se

neodvracíš,

stejně

s

láskou

přijímáš

i

nás.

Chceme

žít,

jak

děti

tvoje,

s

tebou

věrně

pod

křížem

stát,

neutíkat

od

Kristových

ran.

S

láskou

přijmout

Syna

tvého,

v

hříších

našich

zmučeného,

dej

nám,

Matko,

dej

nám

víru

svou.