Můj

Pane,

píseň

vděčnosti

ti

zpívat

hotov

jsem

a

svědčit

o

tvé

dobroty

bohatství

velikém.

Vím,

že

jsi

pramen

milosti,

všech

darů

studnice,

z

níž

váží

pro

nás

v

hojnosti

tvá

štědrá

pravice.

Co

jsme

my,

Pane,

v

světě

všem?

Co

je

i

život

náš?

Zda

vše,

co

svým

zde

jmenujem,

ty

sám

nám

nedáváš?

Když

duši

svírá

trápení,

náš

strach

sám

dobře

znáš,

svou

mocnou

rukou

proměníš

v

naději

žal

i

pláč.

Ó

vzchop

se,

duše,

k

chválení

a

zvučně

prozpěvuj.

Ten,

z

něhož

všechno

pramení,

ten

Pán

a

Bůh

je

tvůj.

Tvou

skrýší,

hradem

bezpečným,

dědictvím

pro

svůj

lid,

tvým

bohatstvím

i

spasením

on

sám

chce

věčně

být.

Svou

víru

v

něj

vlož

v

tichosti,

i

svoje

doufání,

v

něm

najdeš

pokoj

s

radostí,

věčné

požehnání.