My

dobrou

matku

máme,

ta

stále

o

nás

ví,

když

se

k

ní

utíkáme,

na

prosby

odpoví.

Zná

život,

který

tíží,

vždy

láskou

oplývá,

je

nadějí,

co

máme,

když

sil

už

ubývá.

Maria,

Maria,

Maria,

Maria.

Chce

i

tvou

matkou

býti,

když

se

k

ní

přiblížíš

a

povíš,

co

tě

tíží,

o

lásku

poprosíš

a

vezme

tě

za

ruku

a

něžně

pohladí,

bolesti,

utrpení,

svou

láskou

zahladí.

Maria,

Maria,

Maria,

Maria.

A

proto

i

já

k

tobě

se,

matko,

utíkám,

s

tvým

Synem

v

každé

době

chci

býti

také

sám,

žít

nadějí

a

láskou

a

vždycky

za

ním

jít,

bych

jednou

také

v

nebí

tvou

radost

mohl

mít.

Maria,

Maria,

Maria,

Maria.