Studně

nepřevážená

všech

božských

milostí,

k

tobě

úpí

duše

má,

tvých

žízníc

sladkostí.

Bože,

Duchu

svatý,

jenžs

posavad

v

darech

svých

předrahých

a

rozkošných

přehojně

bohatý.

Proto

vroucně

tě

prosím,

můj

posvětiteli,

víry

pravé

v

mém

srdci

mocný

pěstiteli,

rozmnožuj

ji

dále,

ať

se

již

nezmenšuje,

ale

vždy

rozhojňuje

ke

tvé

cti

a

chvále.

Při

tom

i

má

naděje

ať

pevnou

stálostí

před

tebou

se

vždy

skvěje

bez

vší

pochybnosti,

bych

neměl

doufání

v

darech

pomíjejících,

však

věčně

trvajících

a

v

tvém

smilování.

Vladaři

můj

výborný,

braň

a

posilň

mne

sám,

by

libý

neb

odporný

vítr

sem

ani

tam

mnou

nemoh

viklati,

nýbrž

ať

v

každé

době

důvěřuji

se

tobě,

rač

mi

pomáhati.