Aj,

růže

rozvila

se

ze

kmene

krásného,

jak

zdávna

čekala

se

z

druhu

převzácného.

Ten

kvítek

spanilý

uprostřed

noci

chladné,

my

lidi

spatřili.

Růžičku

tu,

již

míním

a

o

níž

prorok

děl,

složila

nám

i

jiným

Maria

v

plének

běl.

Jak

Páně

slíbil

hlas

zrodila

dítko

to

nám,

v

půlnoční

téměř

čas.

To

kvítečko

podivné

má

libé

vůně

dech

a

jasem

svým

předivné

nám

září

v

temnostech,

Bůh,

člověk

též

pravý,

pomáhá

z

bídy

zlé

nám,

hřích

i

smrt

odpraví.

O

Jezu,

svojí

mocí

rač

být

mi

přítomen.

A

z

temna

této

noci

až

vyjíti

dáš

ven,

tam

otevř

ráj

mi

svůj,

kde

tebe

budem

chválit

na

věky,

Pane

můj.